"Jack" Cosby Quincy Etc
Muj milovany Jack ............ muj milovany Jack , byl moje prvni vlastni ND s PP. Poprve jsem ho videla na zivo ve stari 6 tydnu a hned jsem se zamilovala. Ty 2 tydny cekani byly nekonecne. Ale dockala jsem se a chlapecek byl doma. Byla to nadhera mit zase doma nemeckou dogu. Jack byl nadherny a vesely pejsek, ale jak se dostal do psi puberty, tak byl strasne palicaty. Pripravil mi par velkych prekvapeni. Ale jak sel cas a po navsteve 2 cvicaku jsme narazili na Ten 3. a ejhle chlapecek byl pry jen zmatenej dosavadnim vycvikem. A nase "krotitelka" jak jsem ji s oblibou rikala nam ukazala jak na to. Zjistila jsem ze se s chlapeckem musi zachazet jak se syrovym vajickem, pac byl silene citlivy na jaky koliv zvyseni hlasu. Chodili jsme 3x tydne a bylo to paradni. Chlapecek se menil ze dne na den. Neslo nam jen o pripravu na zkousky, ale hlavne o chovani v beznem zivote jako treba behani na volno a privolani. Jack se zmenil v uzasneho spolecnika a perfektniho clena rodiny a nasel si tam diky sve kamaradske povaze ke vsemu zivemu hodne kamaradek a kamaradu na behani a na hrani. Za 3 mesice byl pripraveny na zkousku BH proto ze ho cviceni moc bavilo a uzili jsme si u toho hodne srandy ale i obdivu ostatnich. Mezi tim manzel "povolil" pro Jacka kamaradku a tak se k nam nastehovala nase skvrnita Leuska (Grafitti von Wiederholz). Cas sel dal, Jack byl stastny, ze ma partacku na lumparny a dovadeni a my jsme se pripravovali dal na zkousku. Bohu zel na ni uz nenastoupil, pac jsme na veterine zjistili ze ma nemocne srdicko. Byla to pro mne hrozna rana, nejen ze jsem vedela ze se brzy budeme muset rozloucit, ale i proto ze jsem vedela ze to je jen moje vina.... ze onemocnel kvuli mne ! Nakazil se ode mne Angynou a to si mu pak sedlo na srdicko, takze ta hnusna, zasrana, srdecni kardyomiopatie nebyla vrozena, ale ziskana. Uz jsem nechtela chlapecka zbytecne zatezovat a tak jsme chodili jen na kratsi prochazky, vetsinou jen my dva aby se zbytecne nezatezoval behanim s Leuskou. Bohu zel jsem s chlapeckem musela 1den po jeho 3. narozeninach jet na veterinu a pomoci mu od jeho trapeni pac srdicko uz nemohlo a nepracovalo jak by melo, ztracel svaly a nedokrvoval se mu mozek. Nechtela jsem, ale musela jsem. Musela jsem mu pomoct za to, ze mi byl skoro po 3 roky skvelym spolecnikem, mym ochrancem a hlavne za to ze mne temer 3 roky obdarovaval svoji velikanskou laskou a vernosti. Kdyz dostal injekci a usinal, tak jsem brecela jak mala holka, stejne jako ted kdyz to pisu, sedela jsem s nim na zemi, drzela jsem mu hlavicku hladila ho a septala jsem mu do ouska, ze jsem ho vzdy milovala a vzdy budu a ze na nej nikdy nezapomenu a prosila ho o odpusteni. Kdyz naposledy vydechl, tak jsem mu dala jeste pusu na jeho krasny cerny cumacek. Veterinarka mi pak uplakana rekla ze ji bylo velkou cti Jackovi naposledy pomoct. Jacky byl skvely dogous, vsichni co ho znali ho meli strasne moc radi a do dnes na nej vzpominaji. Jejda to jsem se rozepsala, ale slo to nejak samo. Takze Jacku, chlapecku muj, bubacku muj nikdy na tebe nezapomenu !!!!! Ctela bych podekovat Olince Bastove a Jaromiru Jurcekovi z CH.S. Quincy Etc. ze mi chlapecka sverili a ja jsem mela to stesti, ze byl muj.